Jedete horskou silnicí, zatáčka střídá zatáčku, horské štíty se zasněženými vrcholy vám nastavují svoje mohutné profily. Zastavíte u krajnice, abyste si tu nádheru vychutnali a vyfotili. A najednou vidíte u svodidla ležet psa s ošklivě zraněnou nohou. Packa je opuchlá, bez srsti a plná zaschlé krve. Pes na ni nemůže vůbec našlápnout a skáče po třech.
Projíždíte malou gruzínskou vesnicí poblíž velkého města. Zastavíte u pekárny, abyste si koupili jejich tradiční a vynikající chleba. A v tu chvíli se k vám pomalu blíží neuvěřitelně vyhublý pes, který vypadá jako kostra potažená kůží. V srsti má velké lysiny, celý se třese a sotva se drží na nohou.
Nebo se zrovna přemisťujete nezpevněnou cestou v odlehlých oblastech téhle krásné země, kdy nejbližší vesnice z každé strany je minimálně hodinu a půl daleko. Užíváte si tu, pro Středoevropana těžko představitelnou, vzácnou vzdálenost a osamělost. Z ničeho nic musíte zastavit, protože uprostřed cesty leží v louži štěně. Je na kost vyhublé, nemůže vstát a odmítá jíst a pít.
To všechno jsou reálné situace, se kterými se bohužel může cestovatel v Gruzii setkat.
Jak se v takové situaci zachovat? Co dělat? Na koho se obrátit?
Na tyhle otázky se pokusíme odpovědět v pár bodech.
Pokud se skutečně v takové situaci ocitnete, věřte, že bez vaší pomoci si psí tuláci neporadí. Drtivá většina místních obyvatel je totiž k jejich osudům lhostejná. Jsou na ty obrázky prostě zvyklí a berou to jako úplně normální věc. Pro nás, národ pejskařů, a pro každého milovníka zvířat to ale určitě normální není. Ne nadarmo jsou psi nejlepší přátelé člověka. Jsou to úžasná a citlivá zvířata a nezaslouží si trpět. Buďte tedy aktivní a pokuste se jim pomoci.
Vždy se pokuste zaměřit na to, v jakém je pes rozpoložení. Psí tuláci jsou za normálních okolností neuvěřitelně přátelští, trpí-li ale velkými bolestmi, mohou být stejně tak apatičtí jako agresivní. Přibližujte se tedy ke psovi pomalu a tak, aby vás neustále viděl. Důležité je mu zajistit jídlo, vodu a teplo. Pokud vás k sobě nechá přiblížit, nechte ho očuchat vaše ruce a zkuste vedle něj položit něco k jídlu (chleba, sýr, nebo cokoliv zrovna máte u sebe). Pokuste se z něčeho udělat misku a nabídnout mu vodu. Pokud pes nejí ani nepije, je pravděpodobně něco hodně špatně. Pokud na vás pes od začátku vrčí nebo štěká, nezkracujte vzdálenost a jídlo a vodu položte na zem a trochu poodejděte. Jestli máte s sebou rukavice, použijte je.
Pokud vám to pes dovolí a máte-li tu možnost, vezměte ho k veterináři. Veterinární péče v Gruzii je mnohem levnější než v České republice a tak se nemusíte bát, že byste tam nechali horentní částky. Současně s tím se nám ozvěte na
nebo na
a my se spojíme s našimi gruzínskými parťáky, aby vám na místě pomohli a psa si pak převzali. Někdy je těžké vzít psa do náruče a naložit ho do auta, je z toho nervózní, může se ošívat a někdy z bolesti i ohnat. V takovém případě je dobré použít nějakou deku nebo jinou textílii, kterou přes něj přehodíte a vezmete ho spolu s ní.
Pokud psa z jakéhokoliv důvodu k veterináři vzít nemůžete, nebo je tulák příliš agresivní, pošlete nám prosím zprávu s jeho fotografií, popisem jeho potíží a přesnou polohou, kde jste ho našli a my se pokusíme někoho k němu vyslat. Počet dobrovolníku je ale v Gruzii nízký, některé odlehlé lokality jsou pro ně těžko dostupné, a proto jim velmi pomůže, když zvíře dostanete k lékaři. Většina dobrovolníků pochází ze Tbilisi a ze Zugdidi, což jsou nejlepší místa, kde byste mohli zvíře předat do jejich rukou.
Gruzie a vzteklina
Nezapomeňte, že Gruzie je země, kde dosud není vymýcená vzteklina. A přestože je nákaza málo pravděpodobná, je potřeba zachovat opatrnost. Pokud vám například pouliční pes bez označení olíže ruku, kde máte otevřenou ránu, nebo vás kousne (což se může třeba u krmení z nedočkavosti stát), vyhledejte co nejdříve lékaře a nechte si aplikovat vakcínu proti vzteklině. Gruzínští lékaři jsou na to zvyklí a vždy ji v ordinaci mají (zvlášť větší nemocnice, nebo ordinace v horách jsou úplná jistota). Ošetření si pak můžete nechat proplatit z cestovního pojištění. A pokud budete muset absolvovat i dávky po návratu do ČR, je to hrazeno vaší zdravotní pojišťovnou (narozdíl od preventivního očkování proti vzteklině, které si musíte hradit sami a je poměrně nákladné). Je to z toho důvodu, že kousnutí psem je nenadálou (nahodilou) událostí a nejedná se o preventivní, nýbrž o nutné ošetření.
Ve zkratce
- pokud je pes viditelně zraněný, nemocný nebo extrémně vyhublý, pokuste se mu pomoci
- ačkoliv jsou gruzínští psí tuláci normálně enormně přátelští, mohou být díky bolestem nervózní nebo i agresivní; přistupujte k nim s rozvahou a řiďte se selským rozumem
- pokuste se psovi poskytnout jídlo, vodu a teplo
- vyžaduje-li to situace a je to z vaší strany možné, vezměte ho k veterináři (ideálně do Tbilisi nebo Zugdidi)
- kontaktujte nás na našich sociálních sítích nebo na e-mailu psitulacizgruzie.cz
- pokud nemůžete psa vzít k veterináři a máte pocit, že potřebuje pomoc, pošlete nám jeho polohu a informace o jeho stavu
- pokud dojde ke kontaktu psích slin s vaší otevřenou ránou, zajděte co nejdříve k lékaři na vakcínu proti vzteklině
