Na konci listopadu jsme vyrazili na naši další misi do Gruzie. Díky vaší neustálé a úžasné podpoře jsme mohli uspořádat kastrační kampaň a rozdat na místě spoustu pomoci. Tentokrát náš tým rozšířila veterinářka Vendy, což nám umožnilo zřídit takový polní kastrační M*A*S*H. Zároveň jsme v ní získali skvělého parťáka.
Ubytovaní jsme byli nově u dočasné psí pěstounky Dali, která o nás pečovala se stejnou láskou, s jakou se stará o své psí tuláky. Dali je úžasná kuchařka a měli jsme u ní vše, co si jen člověk může přát.
Pojďme se tedy společně podívat, co všechno se nám tam společně povedlo.
Jak víte, to úplně nejdůležitější, co můžeme pro zlepšení celkové situace pouličních psů v Gruzii udělat, jsou kastrace. Čím méně nových psích tuláků se narodí, tím méně bude v ulicích utrpení. Méně štěňat umírajících na nemoci, méně psů umírajících hlady, pod koly aut, nebo umrzlých podél cest.
Z našeho transparentního účtu financujeme průběžné kastrace v průběhu celého roku a zároveň při každé naší cestě organizujeme kastrační kampaň, kdy se během pár dnů vykastruje a naočkuje co nejvíce zvířat. Tentokrát jsme využili našeho spřáteleného místního veterináře Emzariho a poprvé i českou veterinářku Vendy.
Zatímco k Emzarimu vodili své psy zejména místní obyvatelé, kteří by jinak svá zvířata z finančních důvodů kastrovat nenechali a nově narozená štěňata by tak brzy rozšířila řady pouličních tuláků, Vendy kastrovala psíky, které jsme odchytávali na ulicích a nové přírůstky u dočasných pěstounů. Vendy si zřídila polní ordinaci tam, kde to bylo potřeba, třeba na dvoře u pěstounů. Její schopnost pracovat v improvizovaných podmínkách byla neskutečná a naučili jsme se díky ní hodně nového. Velkou výhodou bylo i to, že mohla kontrolovat zdravotní stav všech tuláků, kteří nám přišli do cesty.
Každý námi vykastrovaný tulák je současně očkovaný proti vzteklině a dostává pořádnou dávku granulí. Do ucha pak dostane žlutou značku, která znamením, že má výše zmíněné za sebou.
Celkem se nám podařilo vykastrovat 44 zvířat.
Nebyla by to cesta do Gruzie, abychom nějakého tuláka nedostali z ulice k dočasnému pěstounovi. Tentokrát se nám povedlo zachránit hned tři pesany.
Emily jsme našli uvězněnou v odpadní strouze, odkud se nemohla dostat. Tohle štěňátko bylo vystrašené, vyhladovělé a totálně nedůvěřivé. Nakonec se nám ji podařilo chytit a vytáhnout. Umístili jsme ji k dočasné pěstounce Larise s jasným úkolem, najít ji rodinu, která by se ji ujala nastálo. Z původně plachého zvířete se během pár dní péče stalo hravé a mazlivé mládě vyhledávající lidskou i zvířecí společnost. Dnes už má jistotu, že její příběh bude mít šťastný konec, čeká totiž na cestu ke své nové rodině v České republice, která ji zahrne láskou a vším, co tahle psí slečna bude potřebovat.
RoZia je typickým příkladem psího tuláka v Gruzii. Jedná se o pravděpodobně čistého pudlpointra, kterého její původní majitel vyhodil na ulici. Gruzínské ulice jsou plné čistokrevných loveckých psů, kteří své původní majitele přestali bavit, nebo jim nepřinášeli to, co od nich požadovali. RoZia si nás okamžitě získala svoji neskutečně milou a laskavou povahou. Po celou dobu se od nás ani nehnula, neustále si chtěla hrát, byla velmi něžná a citlivá. Rozhodli jsme se, že ji na ulici už nevrátíme a najdeme ji rodinu, jakou si zaslouží.
Brien pobíhala podél cesty mezi Darcheli a Anaklií. Byla plachá a trochu bojácná, ale nechala nás přijít až k ní, vzala si pamlsky a nakonec se nechala vzít do náruče, abychom ji mohli naložit do auta a odvést na kastraci. Měla neskutečně něžné oči a vyloženě si užívala drbání. Byla vyhublá, což asi souviselo i s její submisivní povahou, kdy jen těžko konkurovala průraznějším psům při shánění potravy. Potkalo ji velké štěstí – zamilovala se do ní Jíťa, členka naší party, a rozhodla se jí dát u sebe nový domov.
Jako vždy jsme před naší cestou vyhlásili i materiální sbírku. Chceme moc poděkovat všem, kteří jste se do ní zapojili. Díky vám, jsme na místě mohli předat obojky, pamlsky, krmení, psí šampony, termofolie (které jsme používali i během kastrační kampaně), obvazy, veterinární vybavení a mnoho dalšího.
Všechny tyto věci jsou na místě velmi potřebné a udělají mnoho užitečného.
Materiální pomoc sbíráme v průběhu celého roku, takže pokud byste měli doma něco po svých psech, co už nepotřebujete, nebo byste chtěli darovat, či zakoupit něco nového, určitě se nám ozvěte na info@psitulacizgruzie.cz nebo na sociální sítě. Děkujeme.
Jako vždy jsme navštívili několik dočasných pěstounských rodin. Tyto vesnické rodiny dělají pro psí tuláky úžasnou práci a jsou to právě oni, kdo je ošetřuje, dává jim pocit bezpečí a připravuje je na život u jejich budoucích rodin. Čas strávený se zachráněnými tuláky patří vždy k tomu nejlepšímu, co při návštěvě Gruzie zažijeme.
Hodně jsme fotili a natáčeli, abychom vás mohli co nejdříve seznámit s jejich příběhy. Třeba vás některý z nich osloví natolik, že se rozhodnete dát mu nový a stálý domov. To jsou pro nás pak ty nejkrásnější odměny za naši dobrovolnickou práci.
Jelikož jsme naši cestu uskutečnili na přelomu listopadu a prosince, kladli jsme ještě větší důraz než kdy jindy na pouliční krmení. Zima totiž pro psí tuláky představuje nejtěžší období v roce. Jsou vystaveni nemilosrdným přírodním podmínkám a o dost hůře se jim shání potrava. Dávali jsme si tedy záležet, aby každý tulák, kterého na ulici potkáme dostal tolik granulí, aby si udělal alespoň nějaké tukové zásoby. Spolu s jídlem od nás dostal i odčervení, případně antiparazitikum Nexgard, pokud to bylo nutné.
Víme, že tahle jednorázová dávka tulákovi pravděpodobně život nezachrání. Ale může to pro něj být poslední vydatné jídlo na velmi dlouhou dobu. Možná se pořádně najedl poprvé ve svém životě. Možná to bylo naposledy. A to stačí. Pocit, že jsme mu dali šanci. Vědomí, že byl alespoň na chvíli šťastný a spokojený. Někdo by řekl, že to nemá cenu, že to stejně nepomůže. Snad to tak i je. Ale my v tom smysl vidíme a později nás uvnitř hřeje vzpomínka na ta (alespoň na chvíli) plná bříška.
Vendy měla hned dva důvody, proč s námi jet. Za prvé, aby nám pomohla a za druhé, aby si odvezla Bellu (Ellu), svoji novou psí parťačku, kterou v létě z ulice zachránil český cestovatel Leoš. Vendy ji si ji adoptovala. Spolu s Bellou jsme s sebou do České republiky přibrali i Jimmyho, Saku a třínohou Jackie. Ti tři totiž taky měli to obrovské štěstí, že se jim někdo rozhodl dát svou lásku.
Moc děkujeme jejich novým rodinám, že udělali tohle úžasné rozhodnutí. Věříme, že nikdy nebudete mít důvod ho litovat, protože gruzínští tuláci vám vaši lásku budou oplácet po zbytek svých životů.
Chceme ještě jednou poděkovat všem, kteří nás podporují a pomáhají nám. Máme obrovskou radost z toho, kolika lidem nejsou osudy gruzínských tuláků lhostejné. Speciální poděkování patří Vendy a Martinovi. Vendy ve svém volném čase a bez nároku na jakoukoliv odměnu, odvedla neuvěřitelné množství práce a byla skvělou parťačkou. Martin je pilot, který během svého pracovního pobytu v Gruzii, zachránil život dvěma tulákům, které si i adoptoval. Pro tuhle naši cestu nám věnoval 3 letenky s odbavenými zavazadly, které měl pro svoji potřebu, ale on je místo toho daroval nám. Ušetřil nám tím spoustu našich peněz, protože dopravu do a z Gruzie si vždy platíme ze svého.
Další cesta nás čeká na začátku dubna 2026. Tentokrát ve spolupráci s polskými dobrovolníky – veterináři, což by měla být asi zatím největší akce, které se zúčastníme. Rozhodně by to mělo stát za to. Na tuto akci stále hledáme další veterináře – dobrovolníky. Pokud byste se tedy chtěli zúčastnit, určitě se nám ozvěte na naše sociální sítě nebo na info@psitulacizgruzie.cz.
