Fritzi

Mariam ze Zero Strays Georgia:

V Gruzii žije velmi mnoho loveckých psů na ulici, protože neexistuje legislativa, která by tomu zabránila. Je to o to smutnější, že tito psi jsou velmi vázáni na své majitele.

Fritzi (fenka německého drátosrstého ohaře) byla tím nejosamělejším tulákem v Zugdidi. Vždy chodila sama, a nikdy se nestala součástí žádné smečky zugdidských pouličních psů. Protože neustále řešíme nové a nové akutní případy (psy sražené autem nebo nemocné), nikdy jsme nenašli prostředky na její záchranu. Od pohledu vypadala vždy dobře živená a zdravá, ale vždy mi vadilo, že ji necháváme na ulici. Bohužel nedokážeme zachránit všechny tuláky a musíme se soustředit na ty, kteří pomoc potřebují nejvíce.

Jednoho krásného dne mi moje německá kamarádka Marion Freiek (která mi dříve pomohla najít nové skvělé domovy pro některé z mých zachraněných tuláků) řekla, že jedna rodina z její země má zájem o adopci psa. Poslala jsem jí všechny německých ohařů, kteří u pěstounů čekali na své nové domovy, ale také jsem poslala Fritziinu fotku s vysvětlením, že žije na ulici v centru, kde už ji více jak rok potkávám při každé své návštěvě Zugdidi.

Tehdy začal zázračný příběh o záchraně nejosamělejšího pouličního psa, jakého jsem kdy viděla.

Heikki Hundertmarkt – osvojitel Fritzi:

Asi před rokem jsem kamarádovi sdělila své přání, že bych si znovu chtěla pořídit psa. On sám má totiž tři psy z útulku a dát psovi druhou šanci na život je skvělý nápad. Rozhodla jsem se udělat průzkum na internetu. Jedno vyhledávání na Google se proměnilo ve dny a týdny strávené hledáním. Telefonovala jsem několika organizacím na ochranu zvířat, dokud jsem nakonec nenašla Marion a skrze ní i Mariam.

Je obdivuhodné kolik lásky a obětavosti dává Mariam psím zbloudilcům. Zaslouží si to velkou úctu. Lidé nemají ponětí, co všechno obětovala pro lepší životní podmínky toulavých zvířat a jak náročné to pro ni je.

Mariam mi poslala pár fotek psů, které už zachránila, a taky fotku Fritzi s tím, že je to osamělá fenka žijící na ulici. Zamilovala jsem se do Fritzi na první pohled a ukázala ji svému manželovi. Také se do ní okamžitě zakoukal. Ale najednou nás přepadly pochybnosti – nemůže mít toulavý pouliční pes nějaké trauma? Dokáže psí tulák vydržet náš každodenní život? A co se stane, když to pro něj bude příliš stresující? Marion nám všechny tyhle starosti rozptýlila. Poslala jsem tedy Mariam zprávu, že bychom si Fritzi osvojili.

Mariam byla strašně šťastná a okamžitě vyrazila, aby Fritzi vzala z ulice domů. Během hodiny nám Mariam poslala její fotku. Byl to jeden z těch okamžiků, kdy vám srdce radostí poskočí. Okamžitě jsem to musela říct manželovi a ukázala mu fotku – beze slova v slzách. Mariam to dokázala. Fritzi ležela na zadním sedadle jejího auta. Ach můj bože, Fritzi bude mít brzy nový domov, náš domov.

Bohužel jsme nevěděli, jak dlouhé měsíce čekání to budou. Proběhly krevní testy a očkování a čekání mezi nimi mi připadalo jako věčnost. Ale každý týden jsme dostávali nějaké její fotky nebo video. Věděli jsme ale, že to dlouhé čekání jednou skončí.

Fritzi je skvělá a její laskavá a jemná povaha obohatila naše životy. Je zvědavá a hravá, naše krásná královna, a nakonec jsme se rozhodli ji vycvičit jako záchranáře. Výcvik záchranných psů je naším dobrovolným koníčkem.

Je těžké uvěřit, že Fritzi byla kdysi osamělým psem v ulicích Zugdidi. Nyní trénuje, aby se stala záchranářským psem. Její výcvik bude trvat asi tři roky. Je velká zábava a potěšení sledovat, jak velký pokrok udělala za první tři měsíce, co je s námi.

Fritzi miluje děti a dokáže se mazlit celé hodiny. Ráda jezdí autobusem a metrem. Často hned za jízdy usne, ale při jízdě se chce dívat i z okna. Těšíme se na jaro, až budeme s Fritzi plavat a naučíme ji sedět v kajaku. Milí lidé všude, nebojte se dát pejskovi v nouzi novou perspektivu a šanci do života. Budou vám věrně a oddaně děkovat po celý život…

Chceme z celého srdce poděkovat Mariam Shekiladze a Marion Freieck za to, že nás během dlouhých měsíců čekání na Fritzi vždy podporovaly v našem rozhodnutí. Bylo to nejlepší rozhodnutí, jaké jsme kdy udělali.