Tento měsíc nás zaměstnávaly kastrace (v Zugdidi a na mobilních klinikách zřízených ve venkovských oblastech), příchody nových tuláků do pěstounské péče a jejich příprava na adopci, péče o náš malý zázrak jménem Hope, která byla nalezena Zugdidi v poslední možné chvíli a usnadnění zámořské adopce do Německa, Spojeného království a Francie, odkud nám Lou posílá pozdravy z Paříže.
Tento měsíc také píšeme o zkušenosti naší dobrovolnice Diany a o krásném pozdravu od bývalé gruzínské tulačky Jary, která prožívá svůj nejlepší možný psí život s Martinou v Mnichově. Jsme také nadšeni, že můžeme ukázat nové fotografie LouLou, která navzdory tomu, že trpěla babeziózou a rakovinou, nyní prospívá a chystá se vyrazit do svého nového domova.
Hope je jedním z nejtěžších případů, které jsme za dlouhou dobu viděli. Dospělá fenka, sotva tříkilová, s těžkým kožním onemocněním, anémií, která byla úplně vyhladovělá. Nejsme si jisti, co se Hope stalo, ale snažíme se jí pomáhat, jak jen můžeme.
Jara je slepé bývalé štěně z městského útulku se strašnými podmínkami, které zachránilo Zero Strays Georgia a které na začátku tohoto roku našlo svůj věčný domov u Martiny Grafové v Mnichově.
Martina píše: „Jara si vede skvěle. Je velmi sebevědomá a trochu tvrdohlavá. Miluje vodu a vždy se snaží chytat kapky deště, když prší.“ Jara také navštěvuje kurzy práce s čichem a moc si užívá vlastní brouzdaliště, ve kterém se v horkých letních dnech může chladit. Opravdu si zaslouží krásný domov, který dostala!
V srpnu jsme provedli velké množství kastrací. Naši dobrovolníci Irma Jejelava, Lalita Makatsaria, Salome Partsvania, Mariam Shekiladze a místní veterináři George Churgulia a Emzar Chachua odvedli obrovskou práci při sterilizaci tuláků a mazlíčků chudých rodin v Zugdidi, Kakhati, Shamgoně a Darcheli.
Zaměření se na kastrace je velmi důležité, protože zdrojem problému je, že rodiny chovají psy a kočky doma a kastrace neřeší buď za účelem zisku, nebo proto, že nemají prostředky/povědomí/přístup nezbytný ke sterilizaci svých mazlíčků. Chovných psů je tu větší nabídka než poptávka, takže zvířata končí na ulicích, kde se dále množí.
Kroky, které se musí uskutečnit, aby se zvířecí populace snížila:
– kastrace alespoň 70 % samic (jinak se populace nesníží), tak jak to uvádí CNVR (Catch, Neuter, Vaccination And Release);
– zamezit množírnám;
– vyžadovat mikročip, což rodinám ztíží opuštění svých mazlíčků;
– zvyšovat povědomí (zejména ve venkovských regionech);
– vytvořit obecní centra/útulky, kde mohou být toulavá a domestikovaná zvířata kastrována a dostávat potřebnou lékařskou pomoc;
– motivovat k adopci místo nákupu
Součástí naší každodenní práce na ulici je léčba kožních nemocí, zajišťování krmení a provádění mimořádných operací nejvíce postižených tuláků. Spolu s našimi dobrovolníky zajišťujeme krmení a léčbu kožních onemocnění v regionu Zugdidi. Pohotovostní operace se provádějí v případech vážného zranění nebo infekce, která, pokud se neléčí, bude mít za následek bolestivou smrt.
Jednooká Lou zachráněná z Chakvi, našla svůj nový domov u gruzínské rodiny žijící v Paříži.
Baramia Street v Zugdidi je místem, kde je velká spousta opuštěných psů. Je to oblast s několika velkými budovami a spoustou spletitých ulic. Naše místní dobrovolnice Chacho dělá vše, aby pomohla psům s jídlem a nezbytnými léky, a my děláme, co můžeme, abychom jí v tom pomohli. Jídlo, léky na kožní onemocnění a spousta lásky jsou nezbytné pro minimalizaci utrpení opuštěných psů. A samozřejmě taky hledání jejich nových domovů.
Krátce po operaci rakoviny byla LouLou diagnostikována babezióza a těžce onemocněla. Mariam se o ni starala doma v Tbilisi. Byly chvíle, kdy jsme si mysleli, že to LouLou nezvládne, ale vydržela to a nyní je zdravá a připravená na svůj nový domov.
Jsme strašně vděční, kdykoli nás chce podpořit kolega – milovník zvířat. Ať už pomáhá přímo v Gruzii nebo na dálku – opravdu nám to hodně pomáhá!
Dianě je 29 let a je původem z Gruzie, která cestuje po světě a dělá různé druhy dobrovolnictví. Byli jsme nadšeni, že nám mohla pomoci nafotit a napsat popisy našich krásných psů v pěstounské péči, kteří aktivně hledají svůj vlastní domov. Když jsme se jí zeptali, proč se rozhodla dobrovolně pracovat pro Zero Strays Georgia, směje se a říká:
„Je to jednoduché. Miluji psy a energii, kterou šíří. Sledovala jsem Zero Strays Georgia na Instagramu, práce mě ohromila a inspirovala a chtěla jsem pomoci.“
Situaci tuláků v Gruzii vnímá jako mimořádně alarmující, protože na ulici je jich skutečně mnoho. A řešení takových národních problémů by nemělo být pouze na dobrovolnících.
„Velmi doporučuji lidem, aby přispěli Zero Strays Georgia, nebo se zapojili do praktické dobrovolnické práce.“
