Na začátku září se nám ozvala Šárka Sluková, která právě byla na dovolené v Gruzii, že v horské vesnici Ušguli našli psa, kterému by chtěli pomoci. Ušguli je turisty vyhledávaná vesnice v oblasti Horní Svanetie, zřejmě nejhezčím regionu Gruzie, ležící v nadmořské výšce přes dva tisíce metrů nad mořem. Spolu s přítelem viděli, jak na německého ovčáka agresivně útočí velcí pastevečtí psi, chránící si své teritorium, a že se jich bojí a utíká před nimi. Nejvíce jim ale dodalo, když spatřili, jak ho někteří místní ho mlátí tyčí a vyhání od svých obydlí.
Pes působil opuštěně, třásl se a stále se držel v jejich přítomnosti. Byl velmi společenský. Strávili společně spoustu času, protože je doprovázel i na jejich výlet k devět kilometrů vzdálenému ledovci, což je jeden z hlavních cílů turistů v Ušguli. Šárka s přítelem byli z jeho situace zoufalí a začali zjišťovat, jak by ho mohli z tohoto nepřátelského místa dostat. Na internetu našli Psí tuláky z Gruzie a my jim vysvětlili, jaké jsou možnosti. Byli už rozhodnutí mu buď najít nový domov v České republice nebo ho finančně podporovat přímo v Gruzii.
Bohužel museli z Ušguli v určený den odjet do horského střediska v Mestii, protože tady byli s cestovkou s pevným programem. To je cesta, která autem trvá podle počasí hodinu a půl až dvě. Celé jim to ale nedalo spát a osud pejska jim nebyl lhostejný. A tak si druhý den zařídili vlastní odvoz do Ušguli a domluvili se s majitelkou jejich ubytování, že když psa najdou a přivezou, tak ho dočasně pohlídá. Ta zřejmě rozhlásila, co se děje, protože mezitím za nimi do Ušguli vyrazili i jeho praví majitelé. Pejsek jim prý utekl před pár dny a hledali ho v okolí. Netušili, že by se mohl dostat tak daleko, protože obě vesnice dělí skoro 50 km.
Šárka s přítelem pejska v Ušguli našli a hned vzápětí se setkali s jeho páníčky. Jmenuje Tobby, je mu rok a půl, má moc rád lidi a už se s nějakými dřív také zatoulal. Šárka k tomu dodává: „Je mi líto všech pejsků tady, ale tenhle dostával od ostatních fakt výprask, nebyl zvyklý na život venku… Spadl mi obrovský kámen ze srdce, že má tenhle příběh dobrý konec.“
A my chceme moc poděkovat, protože díky tomu, že nebyli lhostejní, se podařilo zachránit tomuhle psímu výletníkovi život. Domácí pes, který není, na rozdíl od celoživotních psích tuláků, zvyklý žít na ulici, většinou dlouho nepřežije. Přesto se mnoho vlastníků psů v Gruzii rozhodne svého psa na ulici odložit, a to zejména nechtěných štěňat.
Proto jsme moc rádi, že tenhle příběh měl tak šťastný konec.
