Jako dočasné pěstouny pro psí tuláky, kteří se zotavují z těžkých zranění a nemocí (a později zde čekají na nalezení nového láskyplného domova) využívá Zero Strays Georgia místní rodiny na gruzínském venkově. To má hned několik výhod, které vám vysvětlíme.
V první řadě mohou dočasní pěstouni poskytnout psům odpovídající individuální péči. Ti tak nejsou stresovaní, postupně si zvykají na život s člověkem i dalšími psími parťáky a mají čas se dát dohromady nejen fyzicky, ale i duševně. Mají k dispozici jak venkovní prostor v podobě zahrady, tak vnitřek domu a sami si mohou určit, kde chtějí trávit svůj čas.
Navíc v téměř v každé rodině jsou děti, domácí a hospodářská zvířata, a tak si pesani postupně zvykají na soužití v lidské a zvířecí pospolitosti. Takže v případě, kdy někdo projeví zájem o adopci některého z tuláků, dokážeme předat všechny důležité informace o jeho povaze, snášenlivosti a preferencích na jeho budoucí domov. Jestli je rád s ostatními psy, nebo raději vyhledává samotu, jestli se snese s kočkami, zda tráví čas raději venku nebo uvnitř atd. Což jsou všechno věci, které mohou ovlivnit budoucí soužití mezi psím tulákem a jeho novou rodinou.
Další výhodou je, že tento systém podporuje tu nejohroženější sociální skupinu – rodiny na gruzínském venkově, které se potýkají s chudobou. Drobné poplatky za dočasnou péči, které jim Zero Strays Georgia platí, jsou pro ně neuvěřitelně vítaným příspěvkem do rodinného rozpočtu.
V tuto chvíli je u pěstounských rodin umístěných celkem 61 psíků. My jsme při naší listopadové cestě do Gruzie navštívili tři pěstounky, které se ve vesnicích v okolí Zugdidi starají o nejvíce psích tuláků.
Nejdříve jsme jeli do vesnice Ganmukhuri, která leží těsně u hranic s Abcházií. To je autonomní republika, která je momentálně okupovaná Ruskem, takže vojenský check-point pro nás nebyl překvapením. Zastavili jsme před jednoduchým venkovským domem s orezlým železným plotem a rozlehlou zahradou, kde nás přivítala Nino se svým manželem a synem. Po zahradě pobíhalo několik psích tuláků a zpoza domu, z jiné části zahrady se ozýval štěkot mnoha dalších. K Nino jsme se přijeli podívat na Hope, maličkou fenku, jejíž příběh jsme vám přiblížili na našich sociálních sítích. Byla nalezena strašně vyhublá a takřka bez srsti kvůli parazitům. Při naší návštěvě se už ale vesele proháněla s ostatními hafany. Navíc svojí povahou tak učarovala svým pěstounům, že se ji rozhodli adoptovat na stálo.
O kousek dál ve vesnici bydlí se svou rodinou Dali, úžasná psí máma. Na její zahradě se to psími tuláky jen hemžilo a celá ta úžasná, nádherná smečka nás nadšeně vítala, skákala po nás, olizovala a nahlas se hlásila o naši pozornost. Sem jsme přijeli pro fenku, kterou jsme ještě v noci měli vézt do pět hodin vzdáleného Tbilisi na letiště, protože měla to neskutečné štěstí, že v Polsku našla nový domov. Dali nám udělala výbornou večeři a její manžel nám ukázal, jak vyrábí domácí víno. Čas strávený u nich doma byl strašně milý a příjemný.
Jak úžasný může být vztah dočasného pěstouna ke svěřeným psům nám pak ukázalo loučení Dali s odváženou fenkou. Ačkoliv na dvoře bylo dalších asi patnáct psů a Dali dělá pěstounku už dlouhá léta, přesto se při loučení rozbrečela a nám došlo, jak bolestivé to pro ni je. Celá situace byla velmi dojemná a ukázala nám, jak dobře si Zero Strays své pěstouny vybírá.
Nakonec jsme zamířili do vesnice Darcheli, jihozápadně od Zugdidi, abychom navštívili pěstounku Larisu. Ta měla v tu chvíli v péči kromě standardní smečky i pět štěňat, které z hor zachránila česká veterinářka, a které se připravují na cestu do České republiky. Larisa je neuvěřitelně laskavá a správě rázná dáma, která dříve pracovala jako zdravotní sestra, takže u ní končí právě štěňata, nebo psi, kteří potřebují náročnější zdravotní péči. I tady jsme se setkali s typickou gruzínskou pohostinností, kdy jsme museli ochutnat všechny druhy doma vyrobeného alkoholu, od vína po čaču (vinnou pálenku). Pomazlili jsme se i s Avalonem, křížencem huskyho, kterého jsme už před rokem se zraněnou packou zachránili z hor (jeho příběh si můžete přečíst v samostatném článku).
Kačka a David: “Naše Gruzína strávila 5 měsíců právě u Larisy. Byla perfektně socializovaná, čistotná, bezproblémová k ostatním psům. Zkrátka, evidentně se měla moc dobře.”
Pěstouni jsou prostě nedílnou součástí celkového řetězce na pomoc pouličním gruzínským psům. Bez jejich pomoci by zvířata neměla místo, kde by se fyzicky i duševně zotavovala ze špatného stavu, ve kterém je našli dobrovolníci ze Zero Strays Georgia, a kde by čekala na svou novou rodinu. Neměla by ani potřebnou socializaci a lásku, která je připravuje na nový život s jejich adoptivními rodiči. Pěstouni jsou neskuteční srdcaři, jejich život se točí kolem těžce zkoušených pouličních tuláků a za jejich lásku a péči k nim jsme jim neskutečně vděční. Navíc pěstouni nabízejí pro psy úplně jiné podmínky, než gruzínské státní útulky, kterých je v Gruzii velmi málo a jsou extrémně přeplněné.
Pakliže byste někdy přemýšleli o novém psím parťákovi, dejte šanci nějakému gruzínskému tulákovi, který čeká právě u těchto pěstounů. Vyřízení všech potřebných dokumentů a samotný transport do EU vyjde na 400 – 500 euro, ale bohatě vám tyhle peníze vynahradí svojí láskou a vděčností. Jejich příběhy si můžete pročíst na stránce K adopci.
