Zprávy z tohoto měsíce obsahují mnoho případů týrání zvířat v ulicích Gruzie – oběti autonehod, od kterých řidiči odjedou, otrávení, zastřelení a bití. Naštěstí existují lidé, kteří se rozhodnou adoptovat nějakého psího tuláka a dopřát mu ten nejúžasnější láskyplný život. Misty našla nový domov v Paříži, Rudy v Anglii, Gulli a Lia si užívají života ve Švédsku, Fifi našla svůj domov v České republice. Jsme opravdu rádi, že můžeme níže vyprávět příběhy o jejich adopcích.
Jsme také rádi, že se můžeme podělit o pozdravy od krásných bývalých tuláků, kteří opustili Gruzii, aby mohli žít svůj nový život v zahraničí: Oscar v Nizozemsku, Jara v Německu a Gruzie v Polsku.
Stále však máme v pěstounské péči více než 60 nádherných pesanů, kteří se nemohou dočkat, až najdou svou rodinu a domov. Máte zájem adoptovat některou z nejvděčnějších, nejvtipnějších a nejmilejších duší? Kontaktujte nás na zerostraysgeorgia@gmail.com (v angličtině), případně na info@psitulacizgruzie.cz (v češtině) a nezapomeňte se podívat na úžasné psy v naší pěstounské péči zde https://www.zerostraysgeorgia.org/up-for-adoption/ nebo www.psitulacizgruzie.cz/k-adopci.
Naši pěstouni žijí ve venkovských rodinných domech a na pokrytí jejich míst v pěstounské péči platíme 12 000 GEL ročně (jídlo, léky, pěstounský poplatek). Naše zakladatelka Mariam Shekiladze dělá většinu práce a platí náklady. Jak říká místní dobrovolník a designérka Rusudan Djakeli: „Mariam je ta, která je v kontaktu se 6 pěstounskými rodinami, asi 4 klinikami, 10+ partnery, 10+ rodinami, které čekají na adopci, každý den řeší zdravotní problémy tuláků, organizuje papírování, jezdí na letiště. . Sotva má víkendy (obvykle ne), je pořád na telefonu. V poslední době se musela vypořádat s mnoha stresy a traumaty. Je to velmi vážná situace, jen doufám, že příštích pár měsíců přežijeme, aniž bychom vyhořeli.“
To znamená, že jakákoli pomoc ve smyslu adopce, malého finančního příspěvku nebo dlouhodobého dobrovolnictví je obrovským povzbuzením. Nikdy nepoužíváme finanční prostředky na platy nebo odměny – každý malý příspěvek je utracen za psí tuláky – pěstounství, kastrace, adopční procesy, lékařská péče atd.
Hope byl jeden z nejtěžších případů záchrany, který jsme řešili. Bez srsti, promočená, hladová a nemocná. Ale už je to 1,5 měsíce a ona se zotavuje úžasně dobře a je z ní krásná, živá slečna s nádhernou lesklou srstí.
Když do tohoto psa narazilo auto a zlomilo mu nohu, jeho majitel ho vyhodil ke kontejneru jako rozbitou hračku. Takzvaný majitel dokonce odmítl poslat psa do útulku… Naštěstí ho našla naše dobrovolnice Salome a zajistila mu nutné ošetření. Jak bychom vůbec mohli odmítnout pomoci tak zoufalým případům, i když jsme vůči obchodům a klinikám zadlužení tisíce Lari? Jednoduchá odpověď – nemůžeme! Jsme úplně zlomení, když jsme svědky takové krutosti od gruzínských majitelů psů. Doufáme, že časem zvýšíme povědomí místních lidí o chování ke zvířatům, a ty tak nebudou muset čelit stejnému osudu jako Toy.
Mezitím tento chudák potřebuje operaci nohy na klinice v Tbilisi. Náš veterinář odhaduje, že to bude stát nejméně 1 000 GEL (8 000 Kč). Můžeme to udělat jen s pomocí druhých. Doufáme v zázrak.
Jako obvykle jsme v září provedli spoustu kastrací. Mnoho ze sterilizovaných zvířat jsou rodinní mazlíčci, jejichž majitelé nemají znalosti ani finanční prostředky, aby si sterilizaci zajistili sami. A pak většina nechtěných štěňat končí na ulici. Zero Strays Georgia usilovně pracuje na zvýšení povědomí mezi majiteli domácích zvířat a místními obyvateli o tom, proč je kastrace zvířat důležitá a jak získat pomoc při sterilizaci domácího mazlíčka nebo místních toulavých zvířat. Součástí místních adopcí jsou i sterilizace, kdy místním obyvatelům, kteří adoptují nějakého psího tuláka (zejména štěňata), pomůžeme zajistit kastraci jejich nového chlupatého kamaráda.
Jedna opravdu sladká psí tulačka konečně našla svůj nový domov – u gruzínsko-francouzského páru v Remeši ve Francii.
Život s Misty, která se nyní jmenuje Giselle, je krásný, ale přináší zajímavé výzvy. Život na ulici znamená, že psi jako Misty potřebují hodně podpory a povzbuzení, aby se snížila jejich úzkost. Věci, které my ostatní považujeme za samozřejmost, jako je procházka po parku s rodinou, mohou být děsivým zážitkem pro tuláka, který je v rodinném životě nováčkem. Láska, trpělivost a povzbuzení však většinu věcí vyřeší a Misty pomalu, ale jistě začíná získávat sebevědomí. Doporučujeme také poradit se s odborníky na chování psů, kteří opravdu pomáhají v adaptaci na každodenní život. Před pěti měsíci si stejný pár adoptoval Gimliho (nyní Francoise), který se už krásně zabydlel a který je pro Misty velkou pomocí a podporou při orientaci v rodinném životě ve Francii.
Vzdělávání a zvyšování povědomí je klíčové, a proto Mistyina nová rodina dělá vše pro to, aby sdílela informace o situaci pouličních psů v Gruzii, o tom, jaký je život s psím tulákem a jak mohou lidé pomoci iniciativám, jako je Zero Strays Georgia.
Psí tuláci jsou často oběťmi strašných dopravních nehod a násilných činů lidí. Jsou děti, které střílí na tuláky airsoftovými pistolemi, dospělí, kteří mlátí pouliční psy tyčí nebo je srazí autem, takže zranění tuláci velmi dlouho trpí – často až do smrti. Jedním z takových případů byl tento měsíc tento chudáček, který několik dní trpěl otevřenou ranou na boku.
Našli ho místní dobrovolníci Maia Ekhvaia a Tea Mania a dostalo se mu velké podpory na klinice veterináře Emzara Chachua: kastrace, vakcína proti vzteklině a důkladné vyčištění rány. O tuláka se bude po celou dobu jeho zotavení starat Tea Mania. Dáváme mu také Nexguard proti parazitům, a také dostal komplexní vakcínu, která ho ochrání před mnoha běžnými psími chorobami v Gruzii. Po vyléčení bude tento tulák vypuštěn zpět na ulici, protože nejsme schopni zaplatit pěstouny ani najít pěstounské prostory pro všechny tuláky v nouzi.
Většina pěstounských poplatků je hrazena z vlastních peněz členů Zero Strays, takže jsou naše prostředky značně omezené. A to je také důvod, proč potřebujeme podporu při navyšování počtu pěstounských domovů a také při hledání domovů pro toulavce, kteří jsou v současné době v pěstounské péči.
V září nám byl doručen tolik potřebný dar z České republiky. Nápad vzešel od našich českých dobrovolníků Jitky, Kateřiny a Davida z projektu Psí tuláci z Gruzie kteří se v Zugdidi setkali s veterinářem Emzarem Chachuou a chtěli jeho práci podpořit. Jitka k tomu říká: „Chci ho podpořit v jeho pomoci tulákům a zároveň pomoci Zero snížit jejich náklady na zdravotnický materiál. Věci jsou z malé veterinární kliniky v Praze, část věcí je od paní, která také pomáhá české org. “Hearth for Romanian dogs z.s.”, část je ode mě a část je od paní doktorky Rufferové, se kterou se Mariam seznámila. Další a větší várku věcí přivezeme v listopadu.“
S radostí oznamujeme, že Jitka, Kačka a David se k nám v listopadu připojí, aby nejen dodali tolik potřebné zdravotnické potřeby, ale také nám pomohli kastrovat tuláky a navštívili naše pěstounské domovy.
Smutné je, že existuje mnoho případů, kdy lidé srazili některého psího tuláka autem a nechali ho zemřít, nebo ho otrávili, jen aby trpěl. Snažíme se, i přes naše omezené zdroje, takovým tulákům pomáhat. Pokud najdete pouličního psa v nouzi, kontaktujte nás a uveďte datum, místo a popis zranění/problému. Šance, že dokážeme tulákovi pomoci, je mnohem větší, pokud můžete finančně přispět na léčbu. Můžete snadno přispět prostřednictvím webové stránky nebo provést platbu v hotovosti, pokud jste náhodou na stejném místě.
Tuto ubohou tulačku opustil její majitel ve vesnici poblíž Zugdidi. Naše dobrovolnice Maia Bulia a Nata vzaly fenku na sterilizaci u veterináře Emzara Chachua. Z finančních důvodů jsme ji bohužel nemohli umístit do pěstounské péče, ale úžasnou zprávou je, že tahle tulačka už má nový domov! Adoptovala ji místní paní Manana Daraselia, která se také rozhodla adoptovat dalšího psa z ulice, kterého jsme také pomohli kastrovat.
Psi a kočky jsou v Gruzii často opuštěni z finančních důvodů, když si majitelé nemohou dovolit chovat svého mazlíčka a nechávají svá zvířata, aby se o sebe postarala na ulici sama. Mezi další důvody patří, že majitelé o kastraci nevědí (jak ji provést a proč je užitečná), proto je zvyšování povědomí o sterilizaci tak důležitou součástí naší práce.
Tuláci trpí širokou škálou nemocí, jednou z nich je rakovina. Tento měsíc jsme provedli chemoterapii pro tyto dva psí tuláky trpící sarkomem. Veterinář George Tchurgulia je ošetřoval s podporou dobrovolníků Naty a Nany Narmaniových. Jeden z nich se již zlepšuje, druhý případ bohužel zůstává ve špatném stavu, ale tato léčba byla první z celkem pěti ošetření. Veterinární kliniky léčí takové případy rakoviny chemoterapeutickým lékem Vinkrinstin.
Jeden z nejtěžších případů rakoviny tento měsíc se týká velmi staré psí fenky v Zugdidi. Mariam Shekiladze říká, že tahle ubohá tulačka žije v oblasti poblíž Zugdidi Bazaaru již více než devět let a teprve nedávno spolu s místní dobrovolnicí Luizou Pipia zjistily, že fenka trpí rakovinou. Byly provedeny dvě procedury chemoterapie s následnou operací u veterináře Emzy Chachua, a výsledky jsou zatím slibné. Naši dobrovolníci odvádějí úžasnou práci při podpoře zbloudilých v nouzi a bez nich bychom nemohli dělat to, co děláme.
Usilovně se snažíme zařizovat nejen zahraniční, ale také místní adopce. Jeden takový šťastný příběh je o fence německého ovčáka, která byla opuštěna v centru města Zugdidimě, než ji naše místní dobrovolnice Salome Partsvania vzala na kastraci u veterináře George Tchurgulia. Krátce po ní se pejska ujala Georgeova veterinární asistentka Nana Basilaia, z čehož jsme samozřejmě nadšeni!
V době nalezení byl Spencer starší zatoulaný setr, který hladověl a trpěl nemocemi. Měl také strašlivé zranění poté, co byl postřelen místními obyvateli, a kulka byla odstraněna až dlouho poté. Zero Strays Georgia často spolupracuje se Setter Help Europe, kteří nám pomáhají hledat nový domov pro setry žijící na ulici. Spencer našel svůj nový domov v Německu.
Jeho nová panička Aleksandra Siwon z Albbrucku říká: „Zpočátku hodně spal, ale navzdory svému věku byl velmi přizpůsobivý. Máme ještě dva psy, oba irské setry, kteří se k němu chovali velmi přátelsky. Adopce psa je fantastická pro vás i pro psa. Často pláču radostí nad tím, jak se Spencer neustále vyvíjí. Jsem na něj velmi hrdá.“ Spencerova nová rodina také reflektuje situaci, které čelí gruzínští pouliční psi. Snaží se od lidí v Německu získat podporu skrze adopce a dary. Spencer se na Facebooku stal velmi populárním a díky němu se příběh tuláků v Gruzii stává známějším.
Sofia pracovala v západní Gruzii, když narazila na hrůzy, kterým tam čelila pouliční zvířata. Nejvíce ji zasáhl osud dvou z nich – nemocného malého černého štěněte, které se nyní jmenuje Gulli, a zatoulané opuštěné fenky z parku, která dostala jméno Lia. Obě trpěli parvovirem, endemickým virem, který v Gruzii každý rok zabije spoustu tuláků. Sofia říká, že bez podpory Mariam Shekiladze by Gulli i Lia zemřeli.
Rozhodla se, že se pokusí dostat obě do své vlasti, do Švédska, a to i přes zdlouhavý proces pro přivezení psa do Evropy. Ani adaptace na nový život ve Švédsku však nebyla úplně jednoduchá. Gulli se děsila lidí poté, co zažila těžké násilí a bití v ulicích Gruzie. Postupně však získává sebevědomí a začíná znovu důvěřovat lidem. „Poslední výzva, která Gulli zbývá, je rodinná kočka,“ říká Sofia. „Na druhou stranu Lia byla od začátku velmi společenská a adaptace na rodinný život pro ni byla hračka.“
Kromě obvyklých způsobů podpory práce s tuláky v Gruzii má Sofie zajímavý návrh na výměnu zkušeností mezi veterináři z těchto dvou zemí: „Místní veterináři dávali protichůdné rady ohledně očkování proti vzteklině a komplexního očkování, jako je parvovirus. Neexistují také žádné záznamy o tom, kteří tuláci byli očkováni, pokud vůbec. Proto bych chtěla oslovit veterináře a specialisty na chování zvířat, aby se dobrovolně zapojili do podpory veterinářů v Gruzii, ale také aby získali příležitost dozvědět se více o např. pohotovostní veterinární péči.“
Dodává také, že jedním z nejnáročnějších problémů, kterých byla v Gruzii svědkem, bylo lidské vnímání zvířat, což je jeden z důvodů velkého týrání zvířat, „Další by mělo být zvyšování povědomí o zvířatech jako citlivých, emocionálních bytostech, se kterými je třeba zacházet opatrně.“
Od Oscara, který teď žije svůj nový život v Nizozemsku:
Jeho adoptivní rodič Frauke Bornemannová píše: „Minulý týden poprvé viděl oceán…pláž v Nizozemsku. A hned se do něj zamiloval🥰🥰”
Jara z Německa a její ‚máma‘ Martina Graaf nám ukazuje, jak úžasné může být hraní ve vodě – i když jste slepí!
Od Georgie z Polska:
Joanna Matik, která Georgii adoptovala, píše: „Uplynul rok od chvíle, kdy byla Georgia převezena do dočasného domova. Byla hodně podvyživená, hubená a těhotná, bez pomoci by už nebyla na světě, ale zvládla to. Nyní si žije ve svém novém domově jako princezna.“
Peder, původem ze Švédska, v současné době pracuje v Zugdidi a spoustu svého volného času tráví krmením, kastrací a podporou tuláků po celém městě: „Když jsem venku, mám vždy batoh plný jídla, protože útrapy, které tuláci zažívají, jsou příliš velké a není možné je ignorovat. Pravidelně krmím a kontroluji zdravotní stav u pouličních psů v Zugdidi – zejména se snažím podporovat ty psy, kteří jsou v jejich smečce na nejnižším místě.“
Situace ve městech a vesnicích je mnohem horší než v hlavním městě Tbilisi. Peder byl svědkem toho, že spousta štěňat byla opuštěna „Lidé musí pochopit odpovědnost, která přichází s vlastnictvím psa. Viděl jsem mnoho případů, kdy rodinní psi porodí a jejich štěňata jsou odložena v kartonové krabici u popelnice – neschopná přežít sama. Je to odporné.“
Sterilizace je životně důležitá pro pomoc tuláků a snížení počtu toulavých zvířat na ulici. Peder přivedl několik fen ke sterilizaci. „Nedávno jsem přivezl dvě březí toulky k místnímu veterináři Gogovi na sterilizaci. Je kruté je sterilizovat během březosti, ale pekelnému životu, který čeká štěňata narozená na ulici, se vždy vyplatí vyhnout.“
Slepý toulavý Sammi je v pěstounské péči a dělá úžasné pokroky. Mariam Shekiladze říká: „Před několika měsíci jste se ho nemohli ani dotknout, protože ho to příliš děsilo a stresovalo. Opravdu získává sebevědomí, což je skvělé pozorovat.“ A z legrace dodává: „Abych mu nezpůsobila další stres, rozhodla jsem se pro domácí lázně místo toho, abych ho vzala ke kadeřníkovi.“
